V historii hudby pravděpodobně již nikdy nebude slavnějšího festivalu, než byl americký Woodstock. Je to možná tím, že to byl největší festival v Americe a jako domácímu se mu dostalo daleko větší pozornosti než festivalům zahraničním. V kvalitě vystoupení mu rozhodně není co vyčítat, právě naopak – přelom šedesátých a sedmdesátých let byl koneckonců pravděpodobně hudebně nejplodnější období dvacátého století. Festival o kterém dnes chci mluvit ale v tomto ohledu Woodstock přeci jenom překonává.
Poprvé se festival na ostrově Wight konal v roce 1968 a začátky to byly opravdu skromné. Zůčastnilo se ho zhruba deset tisíc fanoušků a hlavní atrakcí byla americká skupina Jefferson Airplane (určitě znáte její píseň White Rabbit). Dalšího roku se pořadatelům podařil parádní úlovek na místo hlavního vystupujícího – Bob Dylan. Hlavně díky němu se festivalu zůčastnilo již přes tři sta tisíc návštěvníků, mezi nimiž nechybělo skoro kompletní osazenstvo Beatles a Rolling Stones. Fantastické vystoupení a něm předvedli The Who, kteří přehráli skoro celé své nově vydané album Tommy. V roce 1970, posledním roce konání, se festival rozrostl do obřích rozměrů. Návštěvníků bylo šest set až osm set tisíc (dle některých největší shromáždění lidí v historii), trval pět dní a výčet vystupujících by zabral opravdu hodně dlouho. Z nejznámějších jmen třeba opět The Who, The Doors, Jimi Hendrix, ELP, Donovan, Leonard Cohen, Jethro Tull a další.
Co je na festivalu zajímavé je, že mnoho kapel na něm předvedlo jedny ze svých nejlepších vystoupení vůbec. Znovu musím jmenovat The Who, jejichž Live at the Isle of Wight Festival (natočené v roce 1970), se může směle poměřovat s opět jejich Live at Leeds a se stouním Get Yer Ya Ya’s Out na místě nejlepšího koncertního alba všech dob. Moc hezké bylo vystoupení Leonarda Cohena (jeho useknutou Suzanne přikládám pod text), ale i Doors a Hendrixovo. Celý festival se objevil na mnoha albech, byť nebyl tak pečlivě zdokumentován jako Woodstock.
Dostat něco pod tři čtvrtě milionu lidí na ostrov, jehož populace je sto tisíc, sebou nese určité logistické a zvláště ekonomické problémy. Ty v případě festivalu na ostrově Wight vedly k tomu, že rok 1970 byl na dlouhých 32 let rokem posledním. Je symptatické, že v roce 2002 a letech dalších organizátoři zvali stále hvězdy z dob sedmdesátých let, jejich kouzlo ale už pominulo.
První ukázkou je moc hezká (i když useklá) Suzanne od Leonarda Cohena.
http://www.youtube.com/watch?v=Zqu3U05tkAw
Další je Substitute od The Who
A na závěr divoká Voodoo Child od Jimiho Hendrixe.
http://www.youtube.com/watch?v=XCExKy8IG8I
Videa jsou hostovaná na Youtube, pokud se Vám nezobrazí, zkuste máčknout F5. Byla-li smazána, zkuste na Youtube použít funkci hledání. Třeba je nějaká dobrá duše mezitím nahrála znovu.