V dnešním článku přináším svoje zkušenosti s vodním chlazením.
Bylo trošku problematické všechno nacpat do mojí poměrně malé skříně (nová je už na cestě), takže hustota součástek je až moc vysoká.
Chladící výkon je ale i tak naprosto úžasný – teplota procesoru klesla o dvacet stupňů, disk je většinu času pod třiceti stupni (HDD0, pro srovnání se na obrázku podívejte na teplotu HDD1, který není chlazený). O přetaktování jsem se zatím nepokoušel, ale jsem si jistý, že s tímto chlazením bych se dostal daleko.
Co se týče hlučnosti, tak zatím nemůžu posoudit – musím mít neustále otevřenou skříň. I přesto je ale o dost nižší než bývala – 12cm větráky mají poněkud hlubší, méně rušivý zvuk než jejich 8 a méně cm bratříčci. Také se pokusím nějakým způsobem omezit otáčky oněch dvou červených větráků. Prostup vzduchu mezi žebry radiátoru generuje poměrně dost hluku, přičemž chladící účinnost by se při omezení výkonu snížila minimálně. Jen ještě musím vymyslet, jak to udělám 
.
Pokud se divíte, jestli obyčejné téčko, které jsem použil místo expanzky, je schopné odvzdušnit okruh, pak vězte, že ano. Trvá to sice poněkud déle (asi jednu až dvě hodiny), ale zase ušetříte spoustu peněz (či času při stavbě). Další zkušeností ze stavby je, že pumpy Eheim je potřeba pro použití ve více restriktivních okruzích modifikovat podlepením vrtulky (zamezit jejímu pohybu po hřídelce). Pokud to uděláte, tak se jejich slyšitelnost blíží nule (v absolutně tichém pokoji je čerpadlo slyšet zhruba od metru a půl, dál už ne).
V posledním díle přinésu fotografie už kompletní sestavy v nové skříni. Do ní by se mělo vše vejít bez problémů.